Close

New articles

Nezdravé hromadění věcí? Stát za ním může i Diogenův syndrom...

Nepořádek je příčinou hádek snad v každé domácnosti. Každý z nás má jinou míru jeho tolerance a sladit ji dohromady je leckdy úkol na celý život. Není divu, že názory na úklid dokážou rozvrátit i dlouholetý vztah.

„Můj manžel měl vždycky sklony hromadit věci a doma se nikdy nedalo pořádně uklidit. Kdyby měl stodolu, možná by se jeho sklony daly zvládnout, ale v třípokojovém bytě v paneláku to časem začalo být neúnosné,“ stěžuje si Alena.

„Stav se navíc stále zhoršoval, každý den přibývaly nové věci. Náš původně hezky zařízený a útulný byt se postupem času proměnil ve skladiště. S manželem jsem nedokázala vybojovat ani kousek volného místa, zaplnil i sklep, balkon a chodbu. Dohoda nebyla možná. Hádali jsme se čím dál víc a nakonec jsem se synem byt opustila. Naše manželství se rozpadlo.“

Chorobné sběratelství

„Nezdravé hromadění věcí může být způsobeno mnoha příčinami,“ uvádí doktorka Tereza Hodycová.

Známé je například duševní onemocnění s názvem Diogenův syndrom. Postižený se obklopuje věcmi nebo třeba i živými tvory, kočkami, psy i koňmi, o které se ale nestará. O příčinách se stále spekuluje. Může jít o demenci, organické poškození mozku nebo určitou formu nedrogové závislosti. Patrně hrají roli i genetické predispozice.

Spouštěčem choroby bývá například traumatická událost, ale i rozvoj deprese nebo úzkosti, pocity ohrožení a ztráty. Od běžného „bordelářství“ se onemocnění liší v tom, že většinou stejně jako chátrají věci a zvířata majitele, chátrá uprostřed svého nepořádku i on sám.

„V takovém extrémním případě člověk potřebuje komplexní psychiatrickou péči, zaměřenou na léčbu deprese a úzkosti,“ vysvětluje doktorka Hodycová.

Touha po dokonalosti

Pořádek se ale může zvrtnout i druhým směrem.

„Moje sestra pořád uklízí,“ vypráví Bětka.

„Mám pocit, že ji nic jiného nebaví. Doma nesmí být ani drobeček na stole, nemají žádné dekorace ani knihy, protože by se na nich usazoval prach. Když přijdu na návštěvu, bojím se na něco sáhnout.“

Ještě více než případné návštěvy trpí takovým pořádkovým terorem ostatní členové domácnosti. A stejně jako hromadění se i úklid může stát doslova chorobnou obsesí.

„Hranice mezi normální mírou pořádkumilovnosti a patologií je velmi tenká,“ vysvětluje doktorka Hodycová.

„Pokud se jedná o chorobné uklízení, velmi často je na vině obsedantně kompulzivní porucha, která člověka nutí neustále opakovat určité úkony. Zbavuje se tak nesnesitelné úzkosti, chorobné touhy po absolutní kontrole. Jde vlastně o neustálé dokazování si vlastní dokonalosti, která nikdy není stoprocentní.“

Jak z toho ven? „Buďte sami k sobě laskaví a snažte se o sebe pečovat i jinak než pouze ovlivňováním vnějších věcí. Učte se starat o duši, odpouštět si chyby a pěstovat soucit se sebou samými. Třeba se touto cestou zbavíte i touhy přehnaně hromadit věci či excesivně uklízet,“ dodává Tereza Hodycová.

Zbavit se věcí pro vlastní i cizí dobro

Občasný vítr ve skříních a jiných úložných prostorách dokáže přinést novou energii i obyvatelům domu či bytu. „I já jsem si časem jsem si uvědomila, že nerada jen tak něco vyhodím,“ přiznává Alena, která kvůli sbírání věcí opustila manžela.

„Není to tak hrozné, ale s věkem mi dochází, že věcí se zbavím jen tehdy, když jsou někomu užitečné. Vždycky mám radost, když mohu nepotřebnost někomu věnovat. V posledních letech je to pro mě jednodušší. Našla jsem v okolí bytu kontejnery, kam mohu odložit oblečení nebo boty. Největší radost jsem pociťovala, když jsem mohla věnovat maminkám, které uprchly před válkou na Ukrajině, kuchyňský stůl. Ze skříně jsem vytřídila ubrusy a ráda je k němu přidala.“

Takový přístup je vlastně ideální, neboť vyřazené předměty mohou dostat další život a není nutné neustále kupovat a vyrábět nové, čímž v konečném důsledku trpí celá planeta. Důchodkyně Martina vzpomíná, že když vyrůstala v dobách socialismu, nebylo pořádně nic k sehnání.

„Co jsme získali, to jsme opravovali. Věci jsme spíš sháněli, než vyhazovali. Ale všechno má své meze. Vzpomínám si, že lidé, kteří prožili válku, nedokázali vyhodit ani kousek chleba nebo ovoce, i když už na něm narostla plíseň,“ s nepochopením vzpomíná Martina na zvyky své tchyně, která špatnou část odkrojila a zbytek snědla.

Nechte si poradit

Pokud si chcete udělat pořádek okolo sebe, můžete se inspirovat velmi efektivní metodou KonMari, s níž přišla Japonka Marie Kondo.

Nebojte se, cílem není úklid samotný, ale změna myšlení a dosažení životního stylu, který si přejete. Můžete se naučit žít mezi předměty, které vám dají radost, místo aby vás zatěžovaly a tvořily jen nepořádek.

Metody Marie Kondo, která je autorkou několika knižních bestsellerů, jeden čas oslnily celý svět a seriál Velký úklid s Marií Kondo si získal miliony fanoušků.

Pokud máte pocit, že se do velkého úklidu nikdy sami nepustíte, zkuste požádat o pomoc odborníka. Nemusí to být hned psycholog, ale třeba konzultantka, která vám s proměnou domácnosti pomůže. S její pomocí vytřídíte věci a zorganizujete třeba i kancelář nebo obchod. Povede vás tak, abyste žili v souladu s věcmi, které vám dělají radost. 

Nezdravé hromadění věcí? Stát za ním může i Diogenův syndrom...

Nepořádek je příčinou hádek snad v každé domácnosti. Každý z nás má jinou míru jeho tolerance a sladit ji dohromady je leckdy úkol na celý život. Není divu, že názory na úklid dokážou rozvrátit i dlouholetý vztah.

„Můj manžel měl vždycky sklony hromadit věci a doma se nikdy nedalo pořádně uklidit. Kdyby měl stodolu, možná by se jeho sklony daly zvládnout, ale v třípokojovém bytě v paneláku to časem začalo být neúnosné,“ stěžuje si Alena.

„Stav se navíc stále zhoršoval, každý den přibývaly nové věci. Náš původně hezky zařízený a útulný byt se postupem času proměnil ve skladiště. S manželem jsem nedokázala vybojovat ani kousek volného místa, zaplnil i sklep, balkon a chodbu. Dohoda nebyla možná. Hádali jsme se čím dál víc a nakonec jsem se synem byt opustila. Naše manželství se rozpadlo.“

Chorobné sběratelství

„Nezdravé hromadění věcí může být způsobeno mnoha příčinami,“ uvádí doktorka Tereza Hodycová.

Známé je například duševní onemocnění s názvem Diogenův syndrom. Postižený se obklopuje věcmi nebo třeba i živými tvory, kočkami, psy i koňmi, o které se ale nestará. O příčinách se stále spekuluje. Může jít o demenci, organické poškození mozku nebo určitou formu nedrogové závislosti. Patrně hrají roli i genetické predispozice.

Spouštěčem choroby bývá například traumatická událost, ale i rozvoj deprese nebo úzkosti, pocity ohrožení a ztráty. Od běžného „bordelářství“ se onemocnění liší v tom, že většinou stejně jako chátrají věci a zvířata majitele, chátrá uprostřed svého nepořádku i on sám.

„V takovém extrémním případě člověk potřebuje komplexní psychiatrickou péči, zaměřenou na léčbu deprese a úzkosti,“ vysvětluje doktorka Hodycová.

Touha po dokonalosti

Pořádek se ale může zvrtnout i druhým směrem.

„Moje sestra pořád uklízí,“ vypráví Bětka.

„Mám pocit, že ji nic jiného nebaví. Doma nesmí být ani drobeček na stole, nemají žádné dekorace ani knihy, protože by se na nich usazoval prach. Když přijdu na návštěvu, bojím se na něco sáhnout.“

Ještě více než případné návštěvy trpí takovým pořádkovým terorem ostatní členové domácnosti. A stejně jako hromadění se i úklid může stát doslova chorobnou obsesí.

„Hranice mezi normální mírou pořádkumilovnosti a patologií je velmi tenká,“ vysvětluje doktorka Hodycová.

„Pokud se jedná o chorobné uklízení, velmi často je na vině obsedantně kompulzivní porucha, která člověka nutí neustále opakovat určité úkony. Zbavuje se tak nesnesitelné úzkosti, chorobné touhy po absolutní kontrole. Jde vlastně o neustálé dokazování si vlastní dokonalosti, která nikdy není stoprocentní.“

Jak z toho ven? „Buďte sami k sobě laskaví a snažte se o sebe pečovat i jinak než pouze ovlivňováním vnějších věcí. Učte se starat o duši, odpouštět si chyby a pěstovat soucit se sebou samými. Třeba se touto cestou zbavíte i touhy přehnaně hromadit věci či excesivně uklízet,“ dodává Tereza Hodycová.

Zbavit se věcí pro vlastní i cizí dobro

Občasný vítr ve skříních a jiných úložných prostorách dokáže přinést novou energii i obyvatelům domu či bytu. „I já jsem si časem jsem si uvědomila, že nerada jen tak něco vyhodím,“ přiznává Alena, která kvůli sbírání věcí opustila manžela.

„Není to tak hrozné, ale s věkem mi dochází, že věcí se zbavím jen tehdy, když jsou někomu užitečné. Vždycky mám radost, když mohu nepotřebnost někomu věnovat. V posledních letech je to pro mě jednodušší. Našla jsem v okolí bytu kontejnery, kam mohu odložit oblečení nebo boty. Největší radost jsem pociťovala, když jsem mohla věnovat maminkám, které uprchly před válkou na Ukrajině, kuchyňský stůl. Ze skříně jsem vytřídila ubrusy a ráda je k němu přidala.“

Takový přístup je vlastně ideální, neboť vyřazené předměty mohou dostat další život a není nutné neustále kupovat a vyrábět nové, čímž v konečném důsledku trpí celá planeta. Důchodkyně Martina vzpomíná, že když vyrůstala v dobách socialismu, nebylo pořádně nic k sehnání.

„Co jsme získali, to jsme opravovali. Věci jsme spíš sháněli, než vyhazovali. Ale všechno má své meze. Vzpomínám si, že lidé, kteří prožili válku, nedokázali vyhodit ani kousek chleba nebo ovoce, i když už na něm narostla plíseň,“ s nepochopením vzpomíná Martina na zvyky své tchyně, která špatnou část odkrojila a zbytek snědla.

Nechte si poradit

Pokud si chcete udělat pořádek okolo sebe, můžete se inspirovat velmi efektivní metodou KonMari, s níž přišla Japonka Marie Kondo.

Nebojte se, cílem není úklid samotný, ale změna myšlení a dosažení životního stylu, který si přejete. Můžete se naučit žít mezi předměty, které vám dají radost, místo aby vás zatěžovaly a tvořily jen nepořádek.

Metody Marie Kondo, která je autorkou několika knižních bestsellerů, jeden čas oslnily celý svět a seriál Velký úklid s Marií Kondo si získal miliony fanoušků.

Pokud máte pocit, že se do velkého úklidu nikdy sami nepustíte, zkuste požádat o pomoc odborníka. Nemusí to být hned psycholog, ale třeba konzultantka, která vám s proměnou domácnosti pomůže. S její pomocí vytřídíte věci a zorganizujete třeba i kancelář nebo obchod. Povede vás tak, abyste žili v souladu s věcmi, které vám dělají radost.