Zajímáte se o to, co máte na talíři? Chcete jíst zdravě? Tělo vám za toto předsevzetí poděkuje. V praxi to však často dopadne tak, že většinu dne strávíte úvahami o tom, co smíte a nesmíte, nebo který výživový směr je ten jediný správný. A nakonec třeba zjistíte, že všechno je úplně jinak.

Chemii ano, ale jen občas. Také vás občas popadne „amok“ a vyházíte ze spíže a z ledničky všechno, co se neslučuje s vaší představou o zdravé stravě? K podobným hurá akcím nás většinou přiměje ručička na váze, která se vyhoupne k nestoudným hodnotám, a ne a ne se hnout, nebo pocit tělesného nebo duševního diskomfortu, což obnáší pestrou škálu příznaků od těžkého žaludku až po únavu a pokleslou náladu.

V takových chvílích máte nejspíš chuť jednou provždy skoncovat s dosavadním jídelníčkem a začít znovu a jinak, takříkajíc s čistým stolem. A logicky přemýšlíte o tom, co by se na něm mělo objevit a co na něj naopak nepatří.

„Je to velmi snadné. Rizikové jsou pro nás všechny průmyslově zpracované potraviny, zejména ty vylepšené o potravinářskou chemii. Riziko spočívá především v tom, že nás snědení jednoho kousku takové potraviny zdánlivě nijak neovlivní – neonemocníme okamžitě, ale velmi plíživě a pomalu si ničíme zdraví každý den,“ uvádí lektorka zdravého životního stylu Eva Cikrytová, autorka projektu Jíme jinak.

„A uvědomíme si to až v momentě, kdy už je nám skutečně zle. Jsme unavení, kdeco nás bolí, máme špatné trávení a samozřejmě i náladu,“ dodává. Pokud si tedy jednou za čas hodíte do hrnku s horkou vodou instantní polévku, protože zrovna nestíháte oběd nebo si ke svačině namažete chleba „taveňákem“ a zapijete to limonádou, vaše tělo to ustojí. Jestliže se však takto stravujete pravidelně řadu let, zaděláváte si na problémy.

„Proč tomu tak je? Když původní surovina projde průmyslovým procesem, stává se z hodnotné prvopotraviny plné energie a živin mrtvá, těžko stravitelná hmota, navíc obohacená o éčka, aby to aspoň hezky a chutně vypadalo, když už to není plnohodnotné jídlo.

Rizikové tedy nejsou obecně uzeniny, pečivo, mléčné výrobky nebo sladké nápoje. Rizikové je jíst a pít tyto výrobky každý den,“ vysvětluje Eva Cikrytová.

S masem i bez. To základní jsme si tedy ujasnili. Výrobky v obalu popsaném nekonečným seznamem éček bude lepší nechat ležet v regálu. Ale co třeba maso jako takové? Kolem této potraviny se vede nekonečná polemika.

Člověk je všežravec, takže by pro něj mělo být výhodné a přirozené stravovat se pestře. Řada zastánců zdravé výživy by však maso nevzala do úst, nemluvě o těch, kteří vyznávají vegetariánství, veganství nebo makrobiotiku.

„Ačkoli z etického, ekonomického a ekologického hlediska mi rostlinná strava dává velký smysl, není nutné, aby se z každého stal vegetarián nebo vegan. Tolik diskutované maso, pokud je v dobré kvalitě z farmy, může být například zdrojem energie pro těžce pracujícího člověka, protože mu dodá teplo, sílu a vitalitu. Podobně je to i s vývary z kvalitního masa pro velmi oslabené lidi,“ říká Eva Cikrytová.

„Ne, že by to bez něj nešlo. Naopak, třeba v naší rodině se maso nejí a mnozí z našich klientů sportovců jsou na čistě nebo převážně rostlinné stravě. Ale je to přesně ta diskutovaná potravina, o které si spousta lidí myslí, že je to buď nezbytná složka stravy, nebo naopak ta hlavní špatná.

Z praxe vím, že to jde s masem i bez. A že záleží především na kvalitě, četnosti konzumace a další výživě.“ Jestliže jste tedy milovníky masa a zároveň chcete jíst zdravě, klidně si jednou či dvakrát týdně dopřejte kousek šťavnatého steaku nebo třeba vepřo knedlo zelo. Mimochodem, slyšeli jste o legendárním šumavském léčiteli, páteru Ferdovi? Ten své pacienty úspěšně kurýroval prostřednictvím bylin a stravy a o této tradiční české specialitě prohlásil, že by si zasloužila Nobelovu cenu. „Smeknul bych až na zem před tím, kdo vymyslel tuto kombinaci,“ nechal se slyšet.

Podle něj se všechny obsažené ingredience v pokrmu ideálně spojují, zvlášť zelí funguje v žaludku jako úžasný katalyzátor.

A když to ještě spláchnete skleničkou plzně, je to prý to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Takže zdravý jídelníček si s klidným svědomím můžete občas zpestřit i kouskem kvalitního masa (tím se však nemyslí párky, klobásy a další uzeniny). Fitness chytáky. Máte ve zvyku zavítat během nákupu do uličky, kde vás z regálů lákají zdravé potraviny, které si pak odnesete domů v dobré víře, že svému tělu dáváte to nejlepší? Není všechno zlato, co se třpytí.

Mnoha výrobcům jde mnohem víc o zisk než o skutečné zdravotní benefity. Vždyť stačí tak málo – atraktivní obal a chytře zvolený název, který zabrnká na ty správné emoce – a zákazník ochotně sedne na lep zdánlivě zdravým dobrotám.

Vezměte si třeba takové snídaňové cereálie. Krabice s fotkou sexy modelky a uhrančivým sloganem, který ve vás zažehne jiskřičku naděje, že budete-li denně snídat toto úžasné müsli, zanedlouho budete vypadat jako fitness kráska na obalu. Není divu, že ochotně uvěříte.

Než si však ten zázrak vložíte do košíku, zkuste se podívat na druhou stranu krabice a prozkoumat jeho složení. Možná vás překvapí nízký obsah vlákniny a bílkovin a zároveň velké množství přidaného cukru, které bývá často srovnatelné s běžnými sladkostmi. „Mnohem lépe uděláte, když si místo kupovaných cereálií připravíte zdravou snídani z vloček, například špaldových nebo pohankových, které můžete i lehce nasucho opražit, různých semínek, oříšků a ovoce.

Pokud byste přece jenom postrádali sladší chuť, přidejte trochu domácího medu či javorový sirup,“ doporučuje Věra Burešová, hlavní výživová poradkyně center pro hubnutí a výživu Naturhouse. Žádné terno nejsou ani nízkotučné jogurty a light výrobky obecně. „Light neznamená zdravý. Pokud bude například jogurt obsahovat malé množství tuku, ale více škrobu nebo i umělá sladidla, rozhodně to není ideální volba. Důležité je proto vždy sledovat celkové složení výrobků,“ zdůrazňuje Věra Burešová.

Právě nadbytečné množství zahušťovadel, škrobu nebo také cukru je totiž nezbytné k tomu, aby si nízkotučný jogurt po odstranění většinového množství tuku udržel hustší konzistenci a nestékal vám ze lžičky. Což samozřejmě neznamená, že si nemůžete dopřát kvalitní nízkotučnou variantu, která někdy ukrývá větší množství bílkovin či vápníku než plnotučná verze.

Volte však pouze čisté mléčné produkty, které neobsahují žádné nebo jen minimální množství přidaného cukru (například řecké jogurty bez tuku a odtučněné tvarohy).

Jahody v zimě? Zdravá strava je bohatá na živiny, obsahuje vitaminy, minerály, stopové prvky, prospěšné enzymy. Zkrátka blahodárný koktejl látek, které je nejlepší doplňovat přirozeným způsobem, to jest z přírodních zdrojů, nikoli pomocí tabletek z lékárny. Proč si tedy nedopřát i v zimě rajčata, ananas nebo jahody? To dnes přece není žádný problém. Stačí zajít do supermarketu a vybrat si, na co máte chuť.

Už dávno se nemusíme omezovat jenom na to, co právě roste nebo co dokážeme přirozeně uskladnit jako naši předkové.

Naopak, můžeme si vybírat z celoroční nabídky tropického ovoce a zeleniny, bez ohledu na to, jestli je zima nebo léto. „Taková skvělá nabídka nám však dělá medvědí službu. Sezonní potraviny od místních farmářů jsou čerstvé, šťavnaté, voňavé, chutné, a hlavně obsahují daleko více vitaminů, minerálů a živin než ty, které stráví několik týdnů na cestě, musí se sklízet nezralé a stříkat mnoha chemickými látkami – například aby banány zůstaly žluté a rajčata červená, pomáhá se jim pesticidy a konzervanty a uchováváním v atmosférách, které mají negativní vliv na množství živin, na chuť i na naše zdraví,“ uvádí Eva Cikrytová.

Ostatně, zkuste si vybavit chuť čerstvě utržených jahod nebo rajčat ze zahrádky a těch, co teď koupíte v supermarketu.

Porovnejte jejich vůni, sladkost, šťavnatost a měkkost a hned vám bude jasné, o čem je řeč. Nemluvě o tom, že ládovat se v zimě tropickým ovocem našemu zdraví ani v nejmenším neprospívá. „Toto ovoce roste v zemích, kde je horko a místní plody tam chrání obyvatele před vedrem. U nás v chladných měsících potřebujeme konzumovat horké polévky, teplé nápoje a jídla se zahřívacím kořením, nikoli se ochlazovat ještě zevnitř,“ podotýká Eva Cikrytová.

Mýtus o lepku. Mezi zastánci zdravého stravování bývá často skloňována bezlepková dieta. Z lepku se dnes stal takový moderní otloukánek. Zvykli jsme si svádět na něj kdejaký svůj zdravotní problém. Zamysleli jste se však někdy nad tím, že lepek je tu s námi stejně dlouho jako obilí a že naši předkové s ním žádné trable neměli?

„Dnes nám škodí proto, že je pěstován konvenčně a jíme ho v nevhodné podobě. Řada lidí nereaguje alergicky přímo na lepek, ale spíš na pesticidy použité při pěstování obilí a sklizni. Takovým lidem je zle, když snědí pšeničné pečivo nebo sušenky, ale bez problémů si dají ovesnou kaši, kroupy s hrachem nebo špaldové rizoto,“ vysvětluje Eva Cikrytová. „Bezlepková dieta nám tedy obecně svědčí hlavně proto, že z jídelníčku odstraníme pečivo, sušenky, těstoviny a jiné konvenční potraviny z bílé mouky, kde je koncentrace škrobu a lepku v těžko stravitelné podobě. To samo o sobě nám uzdraví střevo a následně zlepší stavy alergie, astmatu, ekzému a jiných neduhů. Ve finále to pak vypadá, že nás uzdravila bezlepková dieta a my se radujeme, že můžeme jíst celozrnnou podobu lepkových obilovin. Ve skutečnosti však nebyl problémem lepek jako takový,“ poznamenává Cikrytová. Jiné je to u lidí trpících celiakií, což je autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku, při kterém je zapotřebí přísná dieta, kdy se pšenice, ječmen, oves a žito nesmí objevit v jídelníčku.